TRILOBITI KRÁLODVORSKÉHO SOUVRSTVÍ (st. KRÁLODVOR)

Po bohdaleckém souvrství stupně beroun následuje souvrství králodvorské. To je zachováno na poměrně malém území mezi Prahou a Zdicemi. V důsledku lepšího prokysličení převládají zelenavé a šedé jílovité břidlice, místy s karbonátickými konkrecemi. Tyto břidlice dokládají klidné usazování jemného kalu z pevniny. Dalším charakteristickým rysem králodvoru je snadná migrace bezobratlých mezi jednotlivými oblastmi, svědčící pro skutečnost, že tehdejší oceán Iapetus a Tornquistovo moře nepředstavovaly již vážnou překážku v šíření faun. Na počátku králodvoru (v ojedinělých případech již v nejvyšším berounu) vnikly do pražské pánve četné bentické a nektobentické prvky z anglo-baltské zoogeografické provincie.
Spodní polohy tohoto souvrství nebyly příliš příznivé. Je zde až nápadně málo fauny. Svrchní polohy obsahují faunu poměrně bohatší. Pravděpodobně to souvisí s mírným oteplením moře. Nejhojnějšími živočichy jsou zde trilobiti. Doposud zde bylo nalezeno přibližně 50 druhů trilobitů. Jsou zde hojně zastoupeni i ramenonožci, plži, mlži, konulárie, ortoceři. Nejvyšší polohy jsou na faunu opět značně chudé. Souvisí to s počátkem celosvětového ochlazení planety, které vyvrcholilo v nejsvrchnějším ordoviku, během usazování kosovského souvrství. Na Gondwaně vznikl mohutný ledovec, který zapříčinil pokles moří a oceánů až o více než 100 metrů. Následkem tohoto ochlazení a dalších doprovodných příčin vymřelo mnoho druhů ordovické fauny.

Zkameněliny jsou v králodvorském souvrství hojné jen místy, vyznačují se však mimořádně vysokou diverzitou. Na většině lokalit je fauna velmi chudá. Bentické společenstvo má ráz hlubšího moře; nejrozšířenějším typem je rafanoglossové společenstvo (Rafanoglossa Havlíček, 1980 †) s endobentickými lingulidními ramenonožci Rafanoglossa leiskowiensis (Barr.) a velmi vzácnými sesilními organizmy, tedy takovými, jež jsou přisedlé ke dnu. 

Zdroje:
- Petr Budil, Oldřich Fatka, Michal Mergl, Pavel Bokr; Several notes to the functional morphology of remopleurid and ellipsotaphrid trilobites of the Prague Basin, 2011
- Milan Šnajdr; Bohemian Trilobites, Ústřední ústav geologický, Praha, 1990, ISBN 80-7075-001-4
- PEREIRA, S., MARQUES DA SILVA, C., SÁ, A.A., PIRES, M., MARQUES GUEDES, A., BUDIL, P., LAIBL, L. & RÁBANO, I.; 2017. The illaenid trilobites Vysocania (Vaněk & Vokáč, 1997) and Octillaenus (Barrande, 1846) from the Upper Ordovician of the Czech Republic, Portugal, Spain and Morocco. Bulletin of Geosciences 92(4), 465-490 (11 figures). Czech Geological Survey, Prague. ISSN 1214-1119. Manuscript received October 25, 2016; accepted in revised form November 16, 2017; published online December 18, 2017; issued December 31, 2017
- V. Turek, R. Horný, R. Prokop; Ztracená moře uprostřed Evropy, Academia, 2003, ISBN 80-200-1000-9
- https://ordovik.sweb.cz/
- https://biolib.cz/ 


● Actinopeltis carolialexandri Hawle & Corda, 1847 - Levín

Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Cheirurina Harrington et Leanza, 1957 †, nadčeleď: Cheiruroidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Cheiruridae Salter, 1864 †, rod: Actinopeltis Hawle & Corda, 1847 †, druh: Actinopeltis carolialexandri Hawle & Corda, 1847 †.

Cheiruridní trilobit ze spodních a středních poloh králodvorského souvrství. Průměrná délka tohoto ordovického předchůdce cheiruridů je 35 - 50 mm. Tento nález je sice de facto kompletní, v rámci možností zachování takto drobných živočichů v prachovcových břidlicích, ale jedná se o poměrně malého jedince. Cephalon je opatřen baňatou, cibulovitou glabelou, výrazně přečnívající přes přední lem. Glabelární rýhy jsou hluboké a u týlního prstence vytvářejí dva laloky. Líce jsou opatřeny výrazným lemem a jsou zakončena lícními trny. Jsou pokryta granulací. Oči jsou malé, umístěné v přední části hlavy. Trup je složen z 11 žeber, která jsou ukončena ostny. Pygidium je půlkruhové, s osmi ostře řezanými vyčnívajícími žebry. Je výrazně skulpturované. Osa pygidia je krátká s třemi segmenty, což je zřetelné na detailu dole.

Zásadní rozdíl mezi trilobity Actinopeltis carolialexandri Hawle & Corda, 1847 † a Actinopeltis insocialis (Barrande, 1852) † jsou vlastně pouze v rozdílně utvářeném pygidiu. Jiné odchylky jsou méně až téměř vůbec nápadné. Oba druhy se také vyskytují v mírně odlišném společenství fauny. Trilobit Actinopeltis carolialexandri se vyskytuje ve společenství trilobitů např. Amphitrion radians, Cyclopyge marginata, Microparia speciosa, Dionide formosa, Kloucekia pachypa, Raphiophorus tenellus. Z ramenonožců se zde nacházejí drobné schránky Chonetoidea radiatula a Cyclospira barrandei. Z jiné fauny se nachází stlačené schránky hyolitů, hlavonožců a graptolitů. V břidlicích se rovněž vyskytují ichnofosilie, zejména rod Chondrites.

Výskyt rodu Actinopeltis Hawle & Corda, 1847 † v barrandienském ordoviku
Actinopeltis carolialexandri Hawle & Corda, 1847 † - u nás se nachází v králodvorském souv., např. - Levín
Actinopeltis completa (Barrande, 1872) † - u nás se nachází v letenském nebo libeňském souvrství, např. - Beroun, Děd
Actinopeltis globosa (Barrande, 1846) † - u nás se nachází v zahořanském souvrství, např. - Praha Vysočany, Beroun, Zahořany
Actinopeltis insocialis (Barrande, 1852) † - u nás se nachází v králodvorském souv., např. - Levín, lom Kosov
Actinopeltis vercingetorix Přibyl & Vaněk, 1969 † - u nás se nachází ve vinickém souv., např. - Beroun

Vlevo Actinopeltis carolialexandri Hawle & Corda, 1847 †, vpravo Actinopeltis insocialis (Barrande, 1852) †.

Vědecká synonyma
Actinopeltis barrandei Kielan, 1960
Cheirurus gryphus Barrande, 1872


●  Amphitryon radians (Barrande, 1846) - Levín

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey et Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Remopleuridoidea, čeleď: Remopleurididae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Amphytrion Hawle & Corda, 1847 †, druh: Amphitryon radians (Barrande, 1846) †.

Trilobit Amphytrion radians (Barrande, 1846), byl dříve označován archaickým názvem Caphyra radians (Barrande, 1847). Byl to velmi zajímavě utvářený remopleuridní trilobit s půlkruhovou hlavou, jehož líce jsou protaženy v dlouhé, ploché, šavlovité hroty. Glabela je velká, okrouhlá, plochá a má vpředu malý čelní výběžek. Nese tři páry výrazných glabelárních rýh. Velké oči holochroálního typu probíhají jako úzký proužek kolem celé glabely až k týlnímu prstenci. Trup (v případě této fosilie rozplaven) je z 11 článků, přičemž osa je širší, než je délka žeber. Žebra, jež jsou opatřena mělkou žeberní rýhou, jsou šikmo skloněna nazad. Pygidium je vklíněno mezi poslední žebra a má výrazný lopatkovitý tvar s vykrajovaným zadním okrajem (viz foto - ta tmavá protažená lopatka, se čtyřmi zuby). Osa pygidia je velmi krátká s dvěma prstenci. Hypostom (spodní čelist trilobita) je čtvercovitý, s rovným zadním okrajem. Tento druh bývá zpravidla nalézán jen v izolovaných glabelách, které mu u skalníků vysloužily název rak s krejcarovou hlavou. Celé exempláře jsou podstatně vzácnější. Druh, vyskytující se pouze v příznivých vrstvách králodvorského souvrství, např. na lokalitách v okolí Zdic, Levín, Lejškov, Třebotov, Radotín atp.

Remopleuridní trilobiti pražské pánve (jmenovitě rod Amphitryon Hawle & Corda) již od počátku 19. století upoutávají badatele nápadně vyvinutou lobací glabely, mohutnýma holochroálníma očima, lícemi vybíhajícími v různě široký lem, zakončený plochými lícními trny s výraznými terrace lines, trupem s krátkými pleurami a mohutnou, klenutou axis (= rhachis) a drobným ploutvičkovitým pygidiem. Exoskeleton remopleuridních trilobitů se jako celek výrazně liší od většiny trilobitů: je spíše proudnicového tvaru, s vystupující osní částí exoskeletonu, glabelou, redukovanými pevnými lícemi a očima, které výrazně vyčnívají nad rovinu volných lící a nezřídka směřují vpřed, nebo dokonce i ventrálně. Trupové pleury jsou šavlovitě zahnuté dozadu, tento znak se zvýrazňuje směrem k pygidiu. Pygidium je obvykle ploché a vzhledem ke zbytku těla i relativně drobné. Obdobnou morfologii sdílejí i ellipsotaphridní trilobiti, kteří jsou považováni za specializovanou podčeleď cyclopygidních či remopleuridních trilobitů, případně za nezávislou čeleď v rámci nebo mimo rámec nadčeledi Cyclopygacea. Výše zmíněná morfologie odráží zřejmě adaptaci k aktivnímu plavání. U jednotlivých rodů se však některé znaky výrazně liší a pravděpodobně i odrážejí značné rozdíly ve způsobu života jednotlivých druhů.

Název čeledi Remopleuridoidea pochází z řečtiny a dal by se přeložit jako veslovité kraje (REM - veslař, PLEUR - strana, u trilobitů pohrudnice). Za názvem čeledi tedy stála velmi charakteristická anatomie této skupiny, zvláště výrazné přívěšky v podobě lícních ostnů, mohutných, plovákovitých pleur a pygidií.

glabela - 7 mm (sag), Levín
glabela - 7 mm (sag), Levín
pygidium - 12 mm (sag), Levín
pygidium - 12 mm (sag), Levín

Rodový název Amphitryon Hawle & Corda, 1847 † (čti amfitryón) je odvozen z řecké mytologie. Amfitryón je v řecké mytologii synem krále Alkaia a jeho nástupcem na tírynthském trůnu. Je nevlastním otcem hrdiny Hérakla (Herkula).

Vědecká synonyma
Amphitryon murchisonii Hawle & Corda, 1847
Remopleurides radians Barrande, 1846
Caphyra radians Barrande, 1846


Cyclopyge marginata Hawle & Corda, 1847 - Levín 

Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Cyclopygoidea Raymond, 1925 †, čeleď: Cyclopygidae Raymond, 1925 †, rod: Cyclopyge Hawle & Corda, 1847 †, druh: Cyclopyge marginata Hawle & Corda, 1847 †.

Vědecká synonyma
Cyclopyge (Phylacops) marginata Hawle & Corda, 1847


    Dionide speciosa (Hawle & Corda, 1847) - Levín

    Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleoidea Hawle & Corda 1847 †, čeleď: Dionididæ Gürich, 1907 †, rod: Dionide Barrande, 1847 †, druh: Dionide speciosa (Hawle & Corda, 1847) †.

    Průměrná velikost těchto slepých trinukleoidních trilobitů je 20 - 40 mm. Rhachis je mírně klenutý a směrem vzad se zužuje. Je složen z 25 - 30 prstenců. Dionide speciosa (Hawle & Corda, 1847) je nepříliš hojný trilobit spodních poloh králodvorského souvrství. Hojné jsou izolované ocasní štíty. Kompletní jedinci jsou vzácní. Trilobiti rodu Dionide Barrande, 1847† jsou svým výskytem vázáni pouze na ordovické vrstvy. Významným nalezištěm tohoto druhu byla v současnosti již ztracená lokalita Lejškov.

    Výskyt rodu Dionide Barrande, 1847 † v barrandienském ordoviku
    Dionide formosa (Barrande, 1846) † - vinické souvrství.
    Dionide jubata Raymond, 1925 † - dobrotivské souvrství.
    Dionide prima Klouček, 1916 † - šárecké souvrství.
    Dionide speciosa (Hawle & Corda, 1847) † - králodvorské souvrství.
    Dionide vokaci Vaněk & Vonka, 2004 † - bohdalecké souvrství.


    Duftonia morrisiana (Barrande, 1852) - Levín

    Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Duftonia Dean, 1959 †, druh: Duftonia morrisiana (Barrande, 1852) †.

    Velmi hojný dalmanitidní trilobit nejvyšších poloh králodvorského souvrství. V pelokarbonátové vrstvě patří izolované části k nejhojnějším fosiliím a ani kompletní krunýře nejsou vzácné. V podstatě jde ale o jednu z mnoha variant druhů dalmanitidních trilobitů, kteří v ordoviku tvořili velmi významnou skupinu a vzájemně se mezi sebou rozlišují de facto elementárními rozdíly, které mohou být způsobeny řadou sekundárních znaků, například rozdílným způsobem života, kdy je jednou dalmanitidní trilobit zachován v prachovcích, jindy vápencích či břidlici. Na základě těchto zachování může také docházet k rozdílné interpretaci některých druhů. Název Duftonia je odvozen od Dufton Shale Formation, což je geologický útvar tvořený ordovickými břidlicemi a jež se nalézá v Anglii. Roku 1959 byly odtamtud nálezy těchto trilobitů popsány Deanem.

    Výskyt rodu Duftonia Dean, 1959 † v barrandienském ordoviku
    Duftonia juspa Šnajdr, 1982 † - králodvorské souvrství, lokalita Běchovice
    Duftonia morrisiana (Barrande, 1852) † - králodvorské souvrství, lokalita Levín, Zářez dálnice - východní část /králodvorské a kosovské souvrství/


    Flexicalymene (F) declinata (Hawle & Corda, 1847) - Levín, Praha

    Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea Milne Edwards, 1840 , čeleď: Calymenidae Burmeister, 1843 †, rod: Flexicalymene Shirley, 1936 †, podrod:  Flexicalymene Shirley, 1936 †, druh: Flexicalymene (F) declinata (Hawle & Corda, 1847) †.

    Flexicalymene declinata je typickým druhem pro králodvorské souvrství. V současné době je hojnější pouze na lokalitě Levín, vzácněji na lokalitě Lejškov nebo Velké Chuchli (Profil se nachází ve svahu nad železniční tratí Praha-Plzeň jižně od Velké Chuchle. Vrstvy jsou odkryty v několika stržích. V profilu je zde zastiženo celé králodvorské souvrství včetně nadloží - kosovské souvrství a podloží - bohdalecké souvrství). Stočený jedinec nalezený v králodvorských vrstvách na Lucberku u Levína (foto nad textem) je celý vylouplý z břidlice, nemá kompletní kranidium a je mírně stočený do klubíčka. V nataženém stavu jedinec měřil cca 67 mm.

    Vědecké synonymum
    Calymene declinata Hawle & Corda, 1847 


    ●  Gravicalymene asperula Vaněk, 1965 - Levín

      Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Calymenina Swinnerton 1915 †, nadčeleď: Calymenoidea, čeleď: Calymenidae Burmeister, 1843 †, rod: Gravicalymene Shirley, 1936 †, druh: Gravicalymene asperula Vaněk, 1965 †.

      Druh Gravicalymene asperula je poměrně hojným druhem králodvorského souvrství - lokality Levín, Velká Chuchle. Rod Gravicalymene se vyskytuje i v českém devonu. Konkrétně jde o druh Gravicalymene hornyi (Přibyl & Vaněk, 1962) †, kterého známe z lochkovského souvrství. Ze stejných vrstev známe ještě Gravicalymene pola Šnajdr, 1982 (syn.), který dnes ale řadíme pod rod Liocalymene Raymond, 1916 † a do druhu Liocalymene pola (Šnajdr, 1982) †. Ze souvrství pražského pak Calymene interjecta Hawle & Corda, 1847 †, dříve Gravicalymene interjecta (Hawle & Corda, 1847) - synonymum.


      ● Kloucekia ruderalis (Hawle & Corda, 1847) - Levín    

        Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Acastoidea Reijers, 1972 †, čeleď: Acastidae Delo, 1935 †, rod: Kloucekia Delo, 1935 †, druh: Kloucekia ruderalis (Hawle & Corda, 1847) †.

        Průměrná velikost těchto trilobitů je 15 - 50 mm. Glabela přesahuje přední okraj cefalonu a je mírně zašpičatělá. Glabelární rýhy jsou tři, přičemž první rýha S1 je krátká a hluboká. Rýha S2 je mělčí a S3 slabá. Oči jsou poměrně vzdáleny od glabelární hraniční brázdy a mají velmi strmou "pohledovou" plochu. Trup je složen z 11 článků. Na legendární Barrandově lokalitě Lejškov se tento trilobit vyskytoval v počtu několika set kompletních většinou stočených jedinců. Tato lokalita je v současné době ztracena. Kloucekia se vyskytuje prakticky na všech lokalitách spodních a středních poloh králodvorského souvrství.
        Barrandovi skalníci tohoto trilobita nazývali Malý veselák. Menší trilobiti tohoto rodu totiž připomínají nedospělá stadia rodu Dalmanitina Reed, 1905 †.

        Příbuzný druh - Kloucekia phillipsi (Barrande, 1846) † ze zahořanského souvrství.

        Vědecká synonyma
        Phacops ruderalis Hawle & Corda, 1847
        Kloucekia pachypa Přibyl & Vaněk, 1980


        ● Lonchodomas portlocki (Barrande, 1846) - Levín

          Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, čeleď: Raphiophoridae Angelin, 1854 †, rod: Lonchodomas Angelin, 1854 †, druh: Lonchodomas portlocki (Barrande, 1846) †.

          Lonchodomas portlocki je běžný trilobit nižších středních až vyšších poloh králodvorského souvrství. Vyskytuje se v jílovitých břidlicích i v tenké vrstvě pelokarbonátu v nejvyšších polohách souvrství. Vyhledával hlubší polohy a většinou je nalézán s trinucleidními trilobity jako je Raphiophorus nebo Nankinolithus. Izolovaná kranidia a pygidia jsou běžná, kompletní jedinci jsou hojní jen místy, tvoří však i akumulace stočených nebo rovných krunýřů. Typická velikost kompletních jedinců bez trnů je kolem 10 mm. Je velmi podobný trilobitu Ampyx. Na rozdíl o něj však má ostřeji řezanou glabelu, kdy je ve středové linii nápadnější "ostrý" hřeben. Z několika druhů raphiophoridních trilobitů, kteří se vyskytují v králodvorském souvrství je Lonchodomas největší a má skoro ploché kranidium s jen trochu vystupující glabelou. Lonchodomas je hojný ve všech částech barrandienu s asociacemi mírně hlubšího moře s dobře prokysličeným dnem. Je znám i ze Skandinávie, Ruska, USA a Maroka.

          Vědecká synonyma
          Ampyx bohemicus Hawle & Corda, 1847
          Ampyx portlocki Barrande, 1846


          ● Marekolithus kosoviensis (Marek, 1952) - Levín

          Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleioidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Trinucleidae Hawle and Corda, 1847 †, rod: Marekolithus Shaw, 1995 †, druh: Marekolithus kosoviensis (Marek, 1952) †.

          Nejsvrchnější vrstvy Lucperku odkrývají horizont s trilobitem Marekolithus kosoviensis, který tvoří vrstva jílovitého karbonátu tzv. "perník bed" dosahující mocnosti cca 0, 2 m. Jílovitý karbonát má ve středu hnědou barvu, na okrajích okrovou. Fauna je velmi hojná, ale vyskytuje se především ve formě fragmentů. Z fauny se vyskytují především hojní trilobiti Stenopareia oblita, Duftonia morissiana, Actinopeltis insocialis (vzácněji), Marekolithus kosoviensis (vzácněji), Mucronaspis grandis (vzácně), Dindimene fridericiaugusti, Gravicalymene hornyi a vzácný, stratigraficky významný Staurocephalus clavifrons. Z ramenonožců se jedná především o rody Kozlowskites, Dedzetina, Anoptambonites aj. Faunu doplňují cystoidi, hyoliti, ostrakodi. V ostatních částech barrandienu odpovídají tomuto horizontu chondritické břidlice s nehojnou faunou.
          Druh Marekolithus kosoviensis představuje posledního zástupce trinucleoidních trilobitů na území barrandienu. Cephalony jsou poměrně hojné, pygidia jsou vzácná a kompletní jedinci jsou naprostou vzácností.

          Vědecká synonyma
          Cryptolithus kosoviensis Marek, 1952


          ● Microparia speciosa Hawle & Corda, 1947 - Levín  

            Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey et Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Cyclopygoidea Raymond, 1925 †,čeleď: Cyclopygidae Raymond, 1925 †, rod: Microparia Hawle & Corda, 1847 †, druh: Microparia speciosa Hawle & Corda, 1947 †.

            Hojný druh typický pro králodvorské souvrství. Trup je, jako u ostatních Microparií složen z pěti článků. Cyklopygidní trilobiti obývali hluboké vody (předpoklad je mezi 100 - 1000? m). Druh speciosa patří k nejhojnějším druhům rodu Microparia v barrandienu.
            Jednalo se pravděpodobně o mesopelagický druh. Na lokalitách se vyskytuje společně s rody Amphitryon, Kloucekia nebo Lonchodomas. Je to malý rod asafidních, respektive kyklopygidních trilobitů, obvykle menších než 20 mm. Charakterističtí jsou svými velkými, složenými oči. Ty jsou holochroálního typu a jsou tvořeny mnoha drobnými omatidii. U některých druhů se poropární oči spojily v jeden orgán tak, že obepínaly celou přední část hlavy (např. Microparia major nebo Microparia lusca). Takto velké oči umožňovaly nejen spatření případného většího predátora, ale umožňovaly i vyhledání kořisti v zastíněném prostředí mesopelagického prostředí.

            Výskyt rodu Microparia Hawle & Corda, 1847 † v barrandienském ordoviku 
            Microparia avia Hörbinger, 1988 † - šárecké souvrství
            Microparia brachycephala (Klouček, 1916) † - dobrotivské souvrství
            Microparia broeggeri (Holub, 1912) † - klabavské souvrství
            Microparia klouceki (Richter & Richter, 1937) † - dobrotivské souvrství
            Microparia lusca Marek, 1961 † - dobrotivské souvrství
            Microparia mareki Hörbinger, 1988 † - dobrotivské souvrství
            Microparia plasi Marek, 1961 † - dobrotivské souvrství
            Microparia prantli Marek, 1961 † - šárecké souvrství
            Microparia speciosa Hawle & Corda, 1947 † - králodvorské souvrství
            Microparia zdenkoniki Hörbinger, 1988 † - šárecké souvrství

            Vědecká synonyma
            Cytheropsis derelicta Barrande, 1872
            Illaenus asaphoides Hawle & Corda, 1847


            ● Mucronaspis grandis (Barrande, 1852) - Levín  

            Řád: Phacopida Salter, 1864 †, podřád: Phacopina Struve, 1959 †, nadčeleď: Dalmanitoidea Vogdes, 1890 †, čeleď: Dalmanitidae Vogdes, 1890 †, rod: Mucronaspis Destombes, 1963 †, druh: Mucronaspis grandis (Barrande, 1852) †.

            Fragmenty tohoto velkého trilobita jsou poměrně hojné v nejvyšších polohách králodvorského souvrství. Jsou však velice křehké a proto dobře zachovalé pygidium patří k dobrým nálezům. Pygidia jsou opatřena výrazným, charakteristickým lemem a byla ukončena, obdobně, jako u jiných dalmanitidních trilobitů dlouhým trnem. Svým celkovým vzezřením připomíná jiného dalmanitida - Eudolatites, který je však charakteristický pro jiné ordovické vrstvy (bohdalecké, letenské, zahořanské a vinické souvrství). Kompletní jedinci trilobita Mucronaspis grandis (Barrande, 1852) patří mezi výjimečné nálezy.

            Výskyt rodu Mucronaspis Destombes, 1963 † v barrandienském ordoviku   
            Mucronaspis ganabina Šnajdr, 1987 † - králodvorské a kosovské souvrství /Králův Dvůr, Kosov, lom na korekci, nejvyšší polohy králodvorského souvrství; Králův Dvůr, lom na korekci nad cementárnou/
            Mucronaspis grandis (Barrande, 1852) † - králodvorské a kosovské souvrství /Králův Dvůr, Kosov, lom na korekci,nejvyšší polohy králodvorského souvrství; Králův Dvůr, lom na korekci nad cementárnou/, Levín, zářez dálnice - východní část
            Mucronaspis mucronata (Brongniart, 1822) † - kosovské souvrství nebo králodvorské souvrství, loc. Levín, zářez dálnice - východní část
            Mucronaspis mucronata juna Šnajdr, 1987 = Mucronaspis mucronata (Brongniart, 1822) †

            Vědecká synonyma
            Songxites gemmagog Šnajdr, 1987
            Dalmanitina socialis grandis (Barrande, 1852)


            ● ? Octillaenus hisingeri (Barrande, 1846) - Levín

              Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Octillaenus Salter, 1867 , druh: Octillaenus hisingeri (Barrande, 1846) .

              Octillaenus hisingeri (Barrande, 1846) † je nejhojnější trilobit jílovité pelokarbonátové vrstvy (tzv. perník bed) v nejvyšších polohách králodvorského souvrství. Tato vrstva je poměrně úzká (cca 0, 2 m). Fauna je sice hojná, ale vyskytuje se převážně ve formě fragmentů. Je tudíž zřejmé, že kompletní jedinci tohoto druhu jsou velkou vzácností a do současnosti se jich podařilo najít jen několik kusů. Skalníci, kteří trilobity sběratelům vyhledávali, označovali tyto ilaenidy obecným názvem lopatáč. Určením našich nálezů si úplně jisti nejsme, přesto jde o větší množství fragmentů z polokarbonátové vrstvy, tak předpokládáme, že by to tento trilobit být mohl.
              Dříve byl tento druh řazen pod název Stenopareia oblita (Barrande, 1872) nebo také starší Illaenus oblitus Barrande, 1872. Ten synonymizovali s druhem Octillaenus hisingeri Přibyl & Vaněk (1980), Vaněk & Vokáč (1997) a Vaněk & Valíček (2001, 2006), ale Hammann (1992), Shaw (2000) a Bruthansová (2003) tuto synonymiku odmítli. Dnes oba trilobiti splynuli pod jeden validní název Octillaenus hisingeri (Barrande, 1846) .

              Vědecká synonyma
              Illaenus (Octillaenus) hisingeri Barrande, 1846
              Illaenus oblitus Barrande, 1872
              Stenopareia oblita (Barrande, 1872)
              Illaenus hisingeri Barrande, 1846 - původní jméno taxonu


              ● Raphiophorus tenellus (Barrande, 1872) - Levín  

              Řád: Asaphida Fortey & Chatterton, 1988 †, podřád: Asaphina Fortey & Chatterton, 1988 †, nadčeleď: Trinucleoidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Raphiophoridae Angelin, 1854 †, rod: Raphiophorus Angelin, 1854 †, druh: Raphiophorus tenellus (Barrande, 1872) †.

              Průměrná velikost těchto trilobitů je přibližně 5 - 8 mm (bez glagelárního trnu). Glabela je extrémně klenutá, baňatá a směrem vpřed se rozšiřuje. Glabelární rýhy S1 a S2 vytvářejí po stranách malé boční, kompozitní laloky L1 a L2. Trilobit rodu Raphiophorus Angelin, 1854 † byl slepý. Čeleď Raphiophoridae má na trupu 5 - 6 prstenců, dle konkrétního druhu. První prstenec je tzv. makropleurální (nápadně zvětšený), což se přisuzuje pohlavním znakům. Z trinucleidních trilobitů králodvorského souvrství je Raphiophorus tenellus ten méně hojný. Vyskytuje se od nejnižších poloh s Onnia ultima až po polohy s Tretaspis anderssoni, vyskytuje se v celém barrandienu, jen v okolí Berouna jsou hojnější dospělí jedinci. Často zde tvoří akumulace kompletních nebo skoro kompletních jedinců a vyskytuje se s druhy Dionide speciosa, Lonchodomas portlocki a Nankinolithus granulatus. Ve světě jsou trilobiti čeledi Raphiophoridae Angelin, 1854 † známí z ordovických vrstev Maroka a Polska. Vyhledával pravděpodobně mírně hlubší dno s klidnou sedimentací a živil se filtrací substrátu. Měl velmi tenký krunýř s konkávně tvarovaným cephalonem. Glabela tvoří kulovitý útvar, který často zůstane odtržen v negativu. Pygidium je na rozdíl od druhu Lonchodomas velmi malé a s kruhovým okrajem. Nejhojnějším nálezem je izolované kranidium, kompletní jedinci jsou hojnější jen v okolí Berouna. Barrandovi skalníci tohoto trilobita nazývali Malá špičatá moucha.

              Výskyt rodu Raphiophorus Angelin, 1854 † v barrandienu 
              Raphiophorus bohdalecensis Vaněk, 1995 † - bohdalecké souvrství, lokalita Radotín (ordovik)
              Raphiophorus havliceki Vaněk, Vokáč & Hörbinger, 1992 † - kopaninské souvrství /horizont s trilobitem Cromus beaumonti, Zmrzlík, Zadní Kopanina/ (silur)
              Raphiophorus rouaulti (Barrande, 1852) † - motolské souvrství, lokalita lom Kosov, Loděnice - Černidla (silur)
              Raphiophorus ryzneri Přibyl, Vaněk & Hörbinger, 1986 † - motolské souvrství /společenstvo s trilobity Liolalax-Sphaerexochus-Cheirurus, Loděnice - Barrandovy jámy, Borek u Suchomast?/  (silur)
              Raphiophorus tenellus (Barrande, 1872) † - králodvorské souvrství, lokalita Levín - Lucberk /dálniční zářez u Králova Dvora/ (ordovik)
              Raphiophorus vinipas Šnajdr, 1981 † - dobrotivské souvrství, lokalita Praha - Vokovice /včetně blízké části Divoké Šárky/ (ordovik)

              Vědecká synonyma
              Ampyx tenellus Barrande, 1872


              ● Zetillaenus wahlenbergianus (Barrande, 1852) - Levín  

                Řád: Corynexochida Kobayashi, 1935 †, podřád: Illaenina Jaanusson, 1959 †, nadčeleď: Illaenoidea Hawle and Corda 1847 †, čeleď: Illaenidae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Zetillaenus Šnajdr, 1957 †, druh: Zetillaenus wahlenbergianus (Barrande, 1852) †.

                Cefalon je tvarem i velikostí podobný pygidiu. Celé tělo je téměř vždy poměrně konvexní vůči matečním horninám. Oči jsou malé, často nezachovalé. Trup, jež je složen z devíti článků, se výrazně zužuje směrem k pygidiu. Nejspíše to byli dosti mizerní plavci. S velkou pravděpodobností obývali mořské dno, kde se živili buďto bentosem, předpokládá se, že mohli být i mrchožrouti. Před útokem predátorů byli schopni stočit tělo do klubíčka, tzv. volvace. Skalníci, kteří trilobity sběratelům vyhledávali, označovali tyto ilaenidy obecným názvem lopatáč. Svůj příbuzenský ekvivalent má ve vrstvách středního ordoviku v Rusku, Estonsku a Finsku. Nálezy tamního příbuzného, možná i naprosto totožného trilobita se však nazývají Illaenus wahlenbergianus Barrande, 1852, či Illaenus wahlenbergii Barrande, 1852 což je však pro českého Zetillaena neplatné jméno.

                Vědecká synonyma
                Illaenus wahlenbergianus Barrande, 1852 
                Dysplanus wahlenbergianus (Barrande, 1852)
                Lichas rudis Barrande, 1872
                Illaenus subtriangularis Hawle & Corda, 1847
                Illaenus wahlenbergii Barrande, 1846 - neplatné jméno taxonu

                  Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky